Rozpaky

16. 10. 2009 | † 20. 12. 2009 | kód autora: 3fu

Další dílek. Armand bude mírně rozpačitý, tak si užívejte. ;D

 

Ne, tohle není normální! zamračil se Armand a rychle se snažil vzpomenout si na nějakou krásnou ženu. Vybavila se mu Ria, Neyo... problém však byl v tom, že myšlenka na ně mu nezpůsobovala totéž, co obrázek sklánějícího se Sebastiana. Spíš se musel ušklíbnou - on, takový zarytý heterosexuál teď  v myšlenkách nenachází žádnou ženu, která by ho rozpálila. Místo toho tam vidí obrázek svého nejlepšího přítele. Kdyby měl sílu, utekl by odsud a šel by se utopit v další sklence whiskey.

Sebastian držel v ruce skleničku s vodou a usmíval se. Když si všiml, že se Armand dívá jinam, mírně se uculil. Tak Ty si budeš hrát na uraženého! prolétlo mu hlavou. Netušil, že Armand nehraje uraženého, ale že se snaží mermomocí myslet na ženy.
Seb si sedl na okraj postele, položil skleničku na noční stolek a pak si odkašlal. "Ehm.." snažil se upoutat Armandovu pozornost, ale nějak mu to nešlo. Ukazováček se zabořil Armandovi pod žebro a on vylítl, jako když ho do zadnice střelí. "Héj, to lechtá!" zadurdil se, ale neubránil se smíchu, když si všiml, že se Sebastian tváří provinile. "Dáš mi konečně tu vodu, nebo mám jít zas do baru pít?" obrátil oči v sloup Armand a rýpnul do Sebastiana. Jenže to neměl dělat! Sebastian už držel skleničku s vodou a jak do něj Armand šťouchl, tak se lekl, cukl sebou a voda vylítla přímo na vínovou košili a elegantní černé kalhoty.

Mladík tiše zaklel a rázně vstal. Plavé vlasy se mu rozlétly do všech stran, když pohodil hlavou. "Sakra Armande! Teď abych se převlékal!" zazuřil Sebastian. Nebyl to agresivní člověk, ale byly věci, které ho dokázaly rozzuřit. Na eleganci a luxus si potrpěl asi tolik jako na to, aby byl dobře oblečen.
Skleničku se zavrčením položil na noční stolek a začal si rozepínat košili, která byla beztak porozepnutá. "Tak se nečil." zahuhňal tiše Armand a pohled klopil k zemi. "Vždyť je to jen voda." dodal rychle místo omluvy. Doufal, že mu to projde.

"Voda, jo!" sykl Sebastian a než se stihl Armand vzpamatovat, chrstl mu do obličeje zbytek vody do obličeje. Armand zmateně zalapal po dechu a pak vyskočil z postele. "Co to do Tebe sakra vjelo?! Zbláznil ses?" křičel na Sebastiana, který se teď velmi škodolibě bavil na Armandův účet.
"Vždyť je to jen voda." pronesl stejným tónem, jako Armand před chvílí. Sledoval kamaráda, jak pohazuje tmavými vlasy jako pes, který právě vylezl z řeky a snaží se ze sebe vyklepat vodu. "Tak a jsme si kvit." poznamenal Sebastian a mrkl na Armanda, který teď ze sebe schazoval sako. Nějak se neobtěžoval s rovnáním. Prostě ho mrskl na nejbližší křeslo. Porozepl si černou saténovou košili a poté se pohodlně usadil na pohovce, která byla kousek od postele. Nohy vyložil nahoru a spokojeně se usmá...

.... "Jo, jen voda." olízl si rty a sledoval Sebastiana, který chodil po pokoji s vínovou košilí v ruce. Vypadalo to, že neví, co s ní. Vypadal rozpačitě, ale nesmírně kouzelně. Vypracované tělo, ale ne moc. Vysoký, široká ramena a ty nádherné dlouhé vlasy... Ne že by on sám neměl překrásné vlasy, ale na Sebastianovy vypadaly tak svůdně, tak elegantně. Aristokraticky...

Sebastian se ve svém pochodování po pokoji zasekl. Ohlédl se přez rameno a zjistil, že Armand ho sleduje a s poťouchlým výrazem v očích se dobře baví nad jeho momentálními rozpaky.

"Co je?" ohradil se Sebastian a otočil se k Armenimu. Skousl si spodní ret a mírně se začervenal, takže vypadal dokonale sladce. K nakousnutí!
"Ale nic, pokračuj." usmál se Armand a zaklonil hlavu dozadu. Černé vlasy padaly dolů jako temné vodopády a vytvářely tak pohled, kterému by dokázal odolat málokdo. Sebastian se se zájmem zadíval na kamaráda. Chvíli si ho prohlížel jak tam leží, rukou si vjíždí do vlasů, oči má zavřené a spokojeně přitom vrní. Bezděky pootevřel ústa a aniž by si to uvědomil, košile mu vyklouzla z rukou.
Armand otevřel oči a svůj temný pohled upřel na Sebastiana. Ten reagoval instinktivně a okamžitě se otočil. "Copak, kamaráde?" prohodil jakoby mimochodem Armand. Moc dobře věděl, jak se na něj Seb díval. Cítil na sobě jeho pohled, ale nemohl říct, že by mu to bylo nějak nepříjemné.
"N-nic." zakoktal se Sebastian a rychle se odebral ke skříni. Pak si uvědomil, že nemá košili. Rychle se pro ní vrátil a dělal, že zaujatě vybírá další košili, kterou by pak mohl zase svléknout. Byla to dobrá záminka, tahle voda...  V duchu se pozastavil nad tím, jak rychle z Armanda vyprchal alkohol. A nebo jestli v sobě ten alkohol pořád má a vlastně ani netuší, jaké myšenky se mu díky Armandovi motají hlavou.

Armand se spokojeně zaškebil, když si všiml Bastienovi reakce. Ta košile byla víc než výmluvná. Tohle by mohl přehlídnout jen totálně slepý ignorant. Nebo ženská... jemu to ale neuniklo. Vstal z pohovky a došel ke skříni, ve které se Sebastian přehraboval. Ledabyle se opřel o zrcadlo a sledoval Sebastiana, jak zase upadá do rozpaků.
"Neopírej se o to zrcadlo! Kdo to pak má leštit!" vyjel na něj plavovlasý muž a dělal vše, aby zakryl svou nervozitu a rozpaky. Tušil ale, že je stejně už pozdě. Armand ho zná příliš dobře na to, aby před ním dokázal tohle skrýt.
"Však Helen to ráda udělá. Dobře jí platíš, tak místo toho, aby tu vysála, ještě jednou vydrhne zrcadlo. A mimochodem, co že jsi tak nervózní? Děje se něco?" zeptal se Armand a dělal, že mu nic nedochází.
"Nejsem nervózní. A nestůj tu tak! Kdo na Tebe má pořád mít náladu?" vyšťekl Sebastian a sotva se dokázal ubránit tomu, aby mu pohled nesklouzával k Armandovi.
"Ale ale, Sebastiane, co je to dnes s Tebou?" zakroutil Armand nesouhlasně hlavou a zamlaskal. "Kdybych Tě neznal, myslel bych si, že Tě přivádím do rozpaků já."
"Jsi opilý. Meleš blbosti!" zamračil se Bastien. Vztekle praštil dveřmi od skříně. Najednou se všude rozhostila tma.
"Co to je?" vyhrkl Armand a odlepil se od zrcadla. Tohle se mu nelíbilo. Neměl rád úplnou tmu, narozdíl od Sebastiana, který si v ní liboval.
"No tak to netuším. Asi vypli proud. Však je venku pěkný nečas, sleduj." kývl hlavou a odhrnul závěs. Armand se postavil vedle Sebastiana. Byl mu teď vděčný, že do dotáhl k sobě, protože kdyby se opilý měl toulat tímhle počasím... asi by umrzl. "No, tak to tedy pěkně děkuju. Jak se dostanu domů?" zamračil se Armand a vážně mu to dělalo starosti.
"Obávám se, že nijak. Musíš tu přespat. Auto do tohohe nečasu nevypravím. Helen tu není, takže Ti budu muset připravit pokoj sám. Do té doby budeš muset vydržet tady." pokrčil rameny Sebastian a poohlédl se po Armandovi, který stál vedle něj a opíral se o parapet. Sníh působil jako reflektor a házel na jeho přítele odlesky světla, takže působil jako temný anděl. Ale notak! okřikly ho myšlenky a on sebou trhl. Odešel od okna a nechal tam Armanda osamotě.

Armand se odvrátil od okna. Už zase se ho zmocňoval ten nepříjemný pocit, který se mu rozléval po těle pokaždé, když byl ve tmě. Rozhlédl se, ale nic neviděl. Když se zaposlouchal, měl dojem, že slyší něčí dech. "Sebastiane?" zašeptal přiškrceným hlasem. Když se nic neozvalo, začínal se opravdu bát. Zacouval k posteli a rychle vyhoupl nohy nahoru.
"Ksssss.." ozvalo se tiše z rohu místnosti a Armand sebou trhl. Byl šílený strachy, protože netušil, co to je. "Sebe, jestli to jsi ty, tak toho okamžitě nech. To je blbá sranda!" zakňučel, když v tom mu někdo sáhl na rameno a on málem vypustil duši.
"Mám tu svíci." pronesl mu Sebastian. Byl těsně u něj a jeho rty se téměř dotýkaly Armandovy šíje, on o tom však neměl ani ponětí.
"Tam... něco... ježiš rozsviť ji!!" prosebný hlas Armanda na Sebastiana působil jako elektrický proud, který je vyslán do těla. Zachvěl se a ještě o kousek se přiblížil k Armandovi. "Bojíš se?" zašeptal mu pár milimetrů od ucha. Armand se zachvěl, když uslyšel Sebastianův hlas tak blízko. "Jo! Ksakru rozsviť!" zavrčel Armand a chňapl po Bastienovi. Ten však zareagoval úplně jinak, než Armand očekával. Na svém krku najednou ucítil Sebastianovy teplé rty, cítil, jak se posouvají směrem k tepně a ztuh...

.... "Co to..." nedořekl. Místo toho mu ruka vystřelila a chytila Sebastiana pod krkem. "Co to na mě zkoušíš!" vyjel na něj. Vyrval mu svíci se zapalovačem z ruky, pustil ho a kvapně svíci zapálil. Věděl, že Bastien se ve tmě chová jinak... zvláštně. Netušil ale proč. A nejspíš to raději ani nechtěl vědět.

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.